ZUŠ A PLUS

20 let od založení školy

Text ke slavnostnímu zahájení souborné výstavy
Podívám-li se na tuto výstavu, nejde o výstavu lecjakou. Vidím dvacet let úsilí i nadšení, tvrdé práce i zábavy. Za těmito pracemi vidím mnohé děti a různé pedagogy s jejich odlišnými přístupy k prazákladu dětské výtvarné a umělecké tvorby. Ano již celých dvacet let budujeme společnými silami kulturu, estetické cítění, vnímání a radost z možnosti odhalit svět takový, jaký jej vidí dítě, student, člověk ze své vlastní perspektivy.
A přeci stále od začátku – každý by chtěl hned malovat jako Monèt, kreslit jako Degas a sochat jako Rodin, ale i oni kreslili, malovali a plácali do hlíny jako děti, i oni byli malí, mnohdy nemotorní, netrpěliví a roztržití. Inu, takové děti bývají, ale bývají také nesmírně zvídavé, učenlivé, snaživé, puntičkářsky nekompromisní, stejně jako neskutečně rychle pracující s ledabyle geniální finesou.
Takové práce dětí zde můžeme vidět, s takovými dětmi jsme po dvacet let prožívali jejich snažení a výsledky, ať již byly jakékoli. U přijímacích řízení jsme drželi palce těm, které dnes vídáme jako výtvarníky či pedagogy na středních a vysokých školách a jsme vždy nesmírně potěšeni, když se k nám takoví umělci vracejí a chlubí se se svými úspěchy a pokroky, anebo nás dokonce zvou na jejich vlastní výstavy.
Dnešní uspěchaná doba si však vybírá svou daň i zde, jeden rok výtvarka, jeden rok fotbal, další rok bruslení a další a další..., dokud člověk nezjistí, že dětství uteklo a nezbyl vlastně čas pořádně na nic. Pořádně se podívat pod povrch, prozkoumat a porozumět tomu jaké věci doopravdy jsou a jaké je vidím Já. Mnohé z dětí pouze v rychlosti nahlédnou pod pomyslný balvan, což jim alespoň na okamžik přinese jakýsi pravý prožitek, radost a pohlazení z vítězství. Avšak někdy k nám přichází dítě odhodlané nevzdat se, tak jako když Cezane maloval svou horu Sainte-Victoire, nespočetně krát, a přeci v jeho práci není vidět nechuť, ale naopak urputnost po posunu, po přerodu sebe sama, po zrodu umění.
Na všechny děti, žáky a studenty s napětím čekáme, učíme se a trpělivě bojujeme o to, aby setrvali ve své touze stát se výtvarníkem, umělcem a nevzdávali se i přes dílčí neúspěchy, aby ty přetrhávali ještě zarytější snahou pochopit a porozumět světu umění a kultury, která přináší nejen radost ale i mnohé vědění.

Lukáš Adamík